Soukromá dramata 27.03.2012
Zaměstnávat tělesně postižené je pro některé firmy již několik let pořádně výdělečný byznys. Stačí je jen zaměstnat a již dostanou od státu příspěvek. Něco seberou daně, ale stále tu mluvíme o slušné mzdě, jíž by invalida měl dostat. Avšak jak si ukážeme na příkladu jedné takové agentury, vůbec tu nejde těmto lidem nabídnout smysluplnou práci. Dostanou nějaké nic neříkající kompletování košíků či lepení obálek, za což poté zažádají na úřadu práce o dotaci. Z té nakonec strhnou invalidovi poplatek za masáže, čímž si přijdou na slušné peníze. Podobné firmy rostou jak houby po dešti, tak snad jim znepříjemní život alespoň novela zákona zpřísňující vyplácení dotací. Vlastníma rukama si postavil dům svých dnů. Pro někoho by to bylo splnění snu, avšak v druhé reportáži se podíváme, jak se to během chvíle může stát noční můrou. Dnes má nařízeno svůj dům zbourat, což se podepisuje na jeho psychice. Beznadějná situace ho vrhá do deprese, přitom si za vše může sám. Již v počátku stavby dostal upozornění, že staví načerno, avšak upozornění ignoroval. V poslední reportáži se podíváme, jak se tetování drsní vězni stávají hvězdami baletu. V chystané inscenaci dostal režisér geniální nápad obsadit skutečné vězně, aby bylo co možná nejautentičtější. To co se v počátku mohlo zdát jako trochu ztřeštěná myšlenka, se však ujala a slavila úspěch.